"To si špatně pamatuješ."
"Přeháníš."
"To se nikdy nestalo."
"Ty jsi moc citlivý."
Znáš to?

Nedávno jsem měl velmi silnou konzultaci.
Klientka během ní procházela hlubokými vhledy, postupně odklízela vrstvy svých omezení, a na konci mi řekla větu, která mi rezonuje dodnes:

Znáš to, když se naštveš a věci se najednou rozhýbou?

Stalo se ti někdy, že jsi dosáhl něčeho, o čem jsi snil, a místo radosti přišel pocit prázdna?

Proč tolik z nás hledá odpovědi venku?
Proč máme pocit, že někdo jiný ví líp, co máme dělat, co je pro nás správné, co potřebujeme?

V posledních letech se z různých koutů osobního rozvoje čím dál častěji ozývá:
"Musíš to přijmout."
"Dokud to nepřijmeš, bude tě to ovládat."
"Přijmi svou minulost, přijmi své tělo, přijmi své chyby, přijmi svoje stíny…"

Známe to všichni.
Stačí jedno setkání, jeden telefonát, jedna chvíle v přítomnosti určitého člověka…
a najednou nejsme "doma".
Cítíme se divně, těžce, unaveně, zmateně, podrážděně nebo bez energie.
A možná ani nevíme proč.

Znáte to? Někdo vám pomůže, něco vám daruje – a hned se objeví zvláštní pocit, že teď mu něco dlužíte. Že byste se měli nějak "odvděčit", být "hodní", nebo dokonce poslouchat.

Trigger pointy – spoušťové body – jsou malé uzlíky ve svalových vláknech, které zůstaly v napětí i poté, co práce nebo zátěž skončila. Jsou to místa, kde se sval doslova "nezapomněl uvolnit". Nejčastěji vznikají při přetížení, jednostranném pohybu, stresu nebo dlouhodobém sezení. Ale pozor – často se tvoří i při sportu. Ať už jde o běh, cyklistiku,...

V tradičním pojetí je leadership často spojován s hierarchií a mocí – s tlakem na výsledky, odpovědnost za druhé a s očekáváním, že lídr musí být tím, kdo vše ví a vše zvládne.