Hněv, nebo je to jinak?

Je jasné, že hněv, vztek a jednání v afektu není ideální cestou k tomu, co si přejeme. Většina těchto reakcí vznikla automaticky už v raném dětství. Mnoho z nás se naučilo tyto emoce potlačit a držet je
v sobě, což neprospívá ani nám, ani našim tělům.

Ale co když už nemusíme být ve vleku hněvu?
Co když můžeme změnit způsob, jak na něj reagujeme?
A co kdybychom se na něj podívali zcela jinou optikou?

Už jako dítě jsem pochopil, že vztek není přípustný. Když se na někoho naštvete, přijdou důsledky – trest, odmítnutí nebo vina. Kdo by to chtěl? Takže jsem se naučil hněv potlačit. A znáte to... papiňák se plní a plní, a pak jednoho dne bouchne 😁

Dlouho mi vrtalo hlavou, proč mě některé situace vážně rozčílí a jiné ne. A proč někteří lidé spouštějí můj vztek častěji než jiní. Ve skutečnosti to vůbec není o hněvu.

Vztek byl jen způsob, jak vyjádřit nesouhlas. Reagoval jsem tak, když po mně někdo chtěl něco, co mi nebylo příjemné. Nebo když jsem vnímal, že mi někdo lže.

Obrovské uvolnění přišlo, když jsem si tohle uvědomil. Najednou jsem mohl začít reagovat jinak. Dnes už nepotřebuji ventilovat frustraci hněvem – dokážu v klidu vyjádřit, co se mi nelíbí.

Jak jsem to změnil? První krok byl chtít změnu. Pak se otevřely možnosti, jak uvolnit potlačený vztek
z těla a začít s tímto tématem pracovat.

A co vy? Co kdyby vztek byl jen maskou pro něco jiného? Jakou lehkost a radost byste mohli ve svém životě zažít, kdybyste ho pustili?