Jsem špatně. Nebo málo. A nikdy to nebude dost.
Nedávno jsem měl velmi silnou konzultaci.
Klientka během ní procházela hlubokými vhledy, postupně odklízela vrstvy svých omezení, a na konci mi řekla větu, která mi rezonuje dodnes:
"Všechno, co udělám, je špatně. Nebo málo."
Na první pohled možná nevinné konstatování. Ve skutečnosti však velmi přesné shrnutí toho, jak funguje vnitřní filtr hodnocení, kterým někteří z nás (vědomě či nevědomě) vnímají celý svět – a především sami sebe.
Tahle slova nebyla výkřikem vzteku. Byla přiznáním. Odhalením.
Byla to chvíle, kdy si klientka poprvé uvědomila, jak silně sama sebe soudí.
A tenhle sebekritický postoj pak zcela přirozeně ovlivňuje její život:
-
Nevidí uznání, které přichází zvenčí.
-
Nepřijímá komplimenty ani podporu – protože jim nevěří.
-
Všechno, co slyší, její mysl překládá do "nejsem dost".
-
Každá rada, každé milé slovo se zkroutí do "oni si myslí, že něco dělám špatně".
Je to filtr.
Vnitřní nastavení, které pak určuje, co je člověk ochoten slyšet a přijmout.
A protože mozek miluje být konzistentní, začne i nevinné podněty upravovat tak, aby odpovídaly vnitřní pravdě: "Jsem špatně. Nejsem dost. Nezasloužím si."
Co se stane, když se člověk identifikuje s tímto filtrem?
Vzniká neustálá potřeba reagovat.
Dokazovat, že je v pořádku. Že má hodnotu. Že není neschopný.
A nebo – pokud už na to nemá sílu – začne útočit ven.
Obrátí pozornost jinam. Udělá špatného tebe, jen aby nemusel cítit vlastní bolest.
Je to obranný mechanismus. Není to osobní. Ale bolí to.
Jak často jsme těmto filtrům uvěřili i my?
Zamysli se...
Kolik lidí ve tvém okolí má aktivovaný podobný filtr?
A kolikrát jsi jim uvěřil?
Kolikrát jsi zapochyboval o sobě, protože tě někdo hodnotil svým zkresleným pohledem?
Ale tady je důležitá pravda:
To, co o tobě druzí říkají, nemá s tebou vůbec nic společného.
To, co slyšíš, často odráží jejich vlastní svět – jejich strachy, nejistoty, limity.
Ne tvé.
Tak co s tím?
Tady je jednoduchý návrh:
- Nepotřebuješ se bránit.
- Nemusíš nic dokazovat.
- Můžeš se přestat chytat názorů druhých.
Místo toho si polož jednoduchou otázku: