Když nevíš, co se svým životem, polož otázku

Celý život jsem se snažil přijít na to, kdo vlastně jsem a co mám se svým životem dělat. Co by mě mohlo naplňovat, co by mě bavilo.
Hledal jsem odpověď. Chtěl jsem najít něco, u čeho si řeknu: "Jo, tohle je ono!"

Jenže ono to prostě "ono" nebylo. 🤣
Vždycky mi to vydrželo jen chvíli. Někdy jsem ani nedokončil, co jsem začal. Dlouho jsem si myslel, že to znamená, že mi chybí vůle nebo že jsem to prostě vzdal.

Dnes už vím, že to bylo jinak.
Nebavilo mě to. A když mě to nebaví, vím, že už mi to dalo všechno, co mohlo. Že už v tom není nic, co by dál živilo moji přirozenou zvídavost po novém.

Když víš, že "to" prostě není ono

Často jsem něco začal a zase nechal být. Ne proto, že bych byl líný nebo neschopný, ale protože jsem cítil, že to prostě není ono.

A přesto, i když jsem zkoušel různé cesty, hluboko uvnitř zůstával pocit prázdna.
Jako by pořád něco chybělo.

Život, který jsem žil, nebyl špatný, ale nebyl můj.
Nebyl radostný ani živý.
Stále jsem hledal něco, co by mě opravdu rozsvítilo – ale hledal jsem to ve světě kolem sebe, místo abych se obrátil k sobě a k tomu, co si skutečně přeju já.

Když zhasne světlo na konci tunelu

Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že radši žádný život, než takovýto.
Chvíle, kdy se mi zdálo, že na téhle planetě prostě nejsou podmínky k životu.
A někdy jsem měl vztek na všechno a všechny – už jen proto, že dýchají.

Bylo to období, kdy bylo těžké vidět světlo na konci tunelu.
Období, kdy bylo těžké vůbec dýchat.
Období, kdy se nešlo ani pohnout.

A právě tehdy přišla naděje – v podobě otázky.

Síla otázky

Kouzlo pokládání otázek jsem už znal. Tentokrát jsem je ale začal používat jinak –
ne proto, abych odstraňoval omezení, ale jako bránu k novým možnostem.

Možnostem, jak žít svůj život.

Jedna otázka se stala mojí každodenní společnicí:

"Kdo jsem dnes a jaké úžasné a velkolepé dobrodružství budu dnes mít?"

Po pár týdnech jsem začal vnímat energii toho, kdo skutečně jsem.
Přestal jsem se snažit zapadnout do téhle reality.
Pochopil jsem, že do ní prostě nezapadnu — a že to vůbec nevadí.

Jedna z možností, jak být šťastný, je mít svoji vlastní realitu.

Každý den nový svět

Každý den si vytvářet život, který chci žít.
Každý den objevovat něco nového.

Ptát se:
Co dalšího je možné?
Jaká krása na mě dnes čeká?

A to nejkrásnější?
Každý den je jiný.
A já jsem každý den někým jiným.

Nejsem tím ani oním – jsem prostě tím, kým chci právě dnes být.

I když to stojí za houby

Ano, jsou i dny, kdy by bylo jednodušší nechat se převálcovat touto realitou.
Okamžiky, které prostě stojí za houby.

Ale i v těchto chvílích vidím život jako dobrodružství.
Nadšení pro život.
A každý den se těším, co dalšího je ještě možné.

Takže:

Kdo jsem dnes
a jaké úžasné a velkolepé dobrodružství
budu dnes mít?